Nnoviny

Chirurg za volantem kamionu. Doktor Šroněk poskytl rozhovor ke svému odchodu z nemocnice

ROZHOVOR – V poslední době jsme toho slyšeli hodně o panu doktorovi Ondřeji Šroňkovi, ale nic přímo od něj. Proto je nejlepší dojít se zeptat přímo člověka, kterého se diskuse ve městě a dokonce i na zasedání zastupitelstva týká nejvíce, tedy přímo MUDr. Šroňka.

Svůj názor na situaci a jednání s panem doktorem Šroňkem vyjádřil na zasedání zastupitelstva současný ředitel nemocnice Ing. Rudolf Bubla. Pan doktor Šroněk ale přítomen nebyl, a proto nemohl ani oponovat, ani se jakkoliv jinak vyjádřit k informacím, které zazněly. Jak tedy celou situaci cítí on sám?

Pane doktore, jste nyní jedním z nejdiskutovanějších lidí v Čáslavi. O Vašem odchodu z nemocnice se mluvilo i na zasedání městského zastupitelstva. Viděl nebo slyšel jste to?
Já jsem mimořádné zastupitelstvo nesledoval a upřímně řečeno si to ani poslechnout nechci. Slyšel jsem od lidí, o čem se hovořilo a přišlo by mi pod úroveň vyjadřovat se v podobném smyslu na opačnou stranu, takže to komentovat nebudu.

Jak to z Vašeho pohledu bylo s výběrovým řízením, o kterém se nyní často hovoří? Mám na mysli výběrové řízení na post primáře chirurgie…
V minulém roce bylo vypsáno výběrové řízení, které v létě proběhlo médii, a já jsem podle všech pravidel podal přihlášku s tím, že jsme s panem primářem Spáčilem byli po letech spolupráce již domluveni, že si tu funkci předáme. Ani on ani já jsme nepředpokládali, že by mělo dojít k nějakému problému. Minulý pan ředitel o tomto směrování věděl a je běžné, že si primář “vychovává” svého nástupce. Další události byly ale pro všechny překvapivé.

MUDr. Šroněk se vyjádřil k diskusi o jeho odchodu z nemocnice
Foto: nnoviny

Na sociálních sítích se někteří diskutující podivovali nad tím, proč jste podal přihlášku do výběrového řízení až poslední den. Proč tedy?
Já jsem do posledního dne čekal, jestli se nepřihlásí někdo mladší a perspektivnější. Přece jen mi je šedesát dva let a i když jsme s panem primářem počítali, že funkci převezmu, nebyla to pro mě ta meta, pro kterou jsem v nemocnici zůstával. Proto – pokud by se přihlásil někdo mladší a zkušený “zvenku”, asi bych přihlášku do výběrového řízení nepodával. Když ale zájem nebyl, přihlásil jsem se já, chtěl jsem zajistit kontinuitu chodu chirurgie.

Podal jste tedy přihlášku. Jaký byl další vývoj situace?
Několik dní se nic nedělo. Jaké však bylo moje překvapení, když si mě pan ředitel asi po deseti dnech zavolal, přihlášku mi podal přes stůl zpátky a konstatoval, že “jeden přihlášený je žádný přihlášený”, a že výběrové řízení je od toho, aby se vybíralo. Kromě toho koncepce, kterou jsem sepsal po konzultaci se svými spolupracovníky, vycházeje ze znalostí prostředí čáslavské chirurgie, jejích potřeb a možností, přišla panu řediteli celá špatně. Dozvěděl jsem se, že je několik možností dalšího postupu včetně toho, že zvažuje nové výběrové řízení, do něhož se mohu znovu přihlásit. To jsem ale pochopitelně odmítl, protože bylo více než pravděpodobné, že by to dopadlo stejně.

Takže jste se rozhodl raději odejít z nemocnice…
Rozhodl jsem se odejít, ale ne proto, jak naznačuje ředitel nemocnice, že jsem se urazil, protože mě nejmenoval primářem. Je pravdou, že jsem hned na počátku novému řediteli dal najevo svoji nelibost ani ne tak nad zamítnutím, ale hlavně nad zdůvodněním, kterým vysvětlil moje nejmenování do funkce primáře. To bylo naprosto nepochopitelné, šlo jasně o osobní záležitost a s tím se těžko pracuje. Já jsem zkrátka cítil, že pod tímto vedením tam nemám ani důvěru ani perspektivu. Ostatně určitou osobní averzi jsem od současného ředitele nemocnice vnímal vlastně již od našeho prvního setkání.

Odešel jsem ze své vůle, nikdo na mě nevytvářel nátlak a rozhodně jsem se necítil nijak provinile. Atmosféra, která ale nyní panuje v nemocnici je značně demotivující a vlastně i dehonestující.

Váš odchod vyvolal velké emoce, jak to vnímáte?
Jak se dozvídám, v nemocnici – a nejen tam – se pořád mluví o tom, že jsem odešel. Upřímně řečeno už mi vadí, že se pořád mluví o mojí osobě, a to i na mimořádném zastupitelstvu. Jednou jsem se rozhodl odejít, měl jsem k tomu svoje důvody a tím to jednoduše končí… Myslím si, že jsem něco uměl, někomu jsem pomohl, ale nechci pořád probírat věci, které nejsou z mého pohledu už nyní podstatné.

Proč jste ale úplně odešel ze zdravotnictví a stal se řidičem kamionu?
Chirurgii jsem dělal od roku 1984, což je více než 35 let. Nechtěl jsem po tolika letech přecházet do jiné nemocnice s jiným systémem práce a jinými zvyky. Navíc se říká, že by měl člověk končit v nejlepším. Odešel jsem v době, kdy jsem tu práci ještě zvládal a věděl jsem, že nejsem v pozici, kdy se mi lidé smějí za zády, že se mi klepou ruce.

Je ale pravda, že jsem dělal chirurgii opravdu dlouho a byla to práce, která mě bavila. To řekne každý, kdo chirurgii dělá, že je to práce, kterou musíte dělat rád. Atmosféra operačního sálu je nenapodobitelná. Nikdy mi to nezevšednělo, nikdy mi nebylo zatěžko přijet třeba v noci, když to bylo potřeba. Jsou k tomu ale také potřeba určité podmínky a hlavně důvěra, která tam dnes není. Dnes sice vzpomínám, ale život už je jinde. A do Čáslavi se rozhodně vracet nebudu.

Na chirurgii za dva měsíce zbydou dva ze stávajících lékařů, i když třeba přijde někdo nový. Jak složité bude podle Vás vybudovat nový tým?
To je věc, kterou vám řekne každý – vybudovat si tým chirurgů, to je záležitost na několik roků. Chce to, aby přišli alespoň dva lidi, kteří spolu budou dobře vycházet, a za nimi pak snad přijdou další. Nejde to ale z měsíce na měsíc.

Proč tady v minulosti lékaři nezůstávali? Hovoří se o tom, že čáslavskou nemocnicí mnoho lékařů jen prošlo…
To je zcela běžné, bylo to už za pana primáře Kunáška, za pana primáře Spáčila a bude to určitě i dál, pokud se podaří čáslavskou chirurgii a nemocnici udržet. Vždy se mladí lékaři chodili do menších nemocnic učit operovat a pak přecházeli na velké kliniky. Dneska je sice situace jiná, ale některé principy zůstávají. Rozhodně to není zležitost jen Čáslavi nebo dokonce pana primáře Spáčila. A mohu říct, že lékaři, kteří čáslavskou nemocnicí prošli, se většinou dostali mnohem výš. Mohu zmínit třeba doktora Fibíra, který je nyní primářem na královéhradecké plastické chirurgii a je jeden z nejlepších plastických chirurgů v republice.

Proto také chápu jednoznačně postoj a rozhodnutí pana primáře Spáčila, kterému je nyní současná situace na chirurgickém oddělení dávána za vinu. Není to pravda a rozumím tomu, že se rozhodl skončit. Četl jsem jeho vyjádření a souhlasím s ním absolutně a bez výhrad.

Dovolte mi ještě otázku na Váš současný život. Jak se žije chirurgovi za volantem kamionu?
Je to úplně jiný život, nová zkušenost. Zatímco v nemocnici je lékař přece jen člověk, na kterého se lidé obracejí o radu, kamioňák je jeden z mnoha, který přijede, vyloží se náklad a zase odjíždí. Musím ale říct, že lidé kolem mně jsou velmi ochotní, pomohou, poradí a nejsou závistiví. Takže je to jiný život, ale určitě ne špatný.

O návratu k chirurgii tedy neuvažujete?
Teď určitě ne. Uvidíme, co přinese čas, ale jak jsem říkal, čáslavskou nemocnici už mám za sebou, i když rád vzpomínám. Přece jen jsem tam prožil velký kus života, poznal spoustu kolegů i pacientů.

Děkuji za rozhovor a přeji do dalšího života mnoho štěstí.

03.08.2020 Zdeňka Nezbedová
  • Další články
  • Rubriky