Nnoviny

ROZHOVOR – Deset let pracovala paní Bc. Renata Mišutková jako ředitelka čáslavské mateřské školy, ale už od roku 2003 zastávala sedm let funkci vedoucí střediska na Čeplově. Od 1. srpna už ve funkci ředitelky nefiguruje. Jak se ohlíží za dobou, kdy měla všechna střediska čáslavské mateřinky na starosti?

Deset let je hodně dlouhá doba. Jak vypadá z pohledu dnes již bývalé ředitelky mateřské školy, co si vybavíte?
To je velmi těžké, ale pokud bych se měla ohlédnout, vždy bylo nutné zajistit to, proč mateřské školy existují, tedy vzdělávání a podmínky pro něj. Mým hlavním cílem bylo vytvoření jednoho vzdělávacího programu pro všechny školky tak, aby byl všude stejný základ. Samozřejmě každá školka si potom mohla program přizpůsobit podle svých představ. A to si myslím, že se nám povedlo, ostatně právě tento náš vzdělávací program velmi kvitovala i inspekce, která sem samozřejmě jezdila. Podařilo se nám také naplnit podmínky vzdělávání – a pokud říkám nám, myslím samozřejmě všechny lidi, kteří se na tom podíleli. Sama ředitelka nebo vedoucí by nikdy nemohla nic udělat. Je potřeba celý dobrý tým a ten tady je.

Co se tedy za ty roky podle Vás podařilo?
Podařilo se dovybavit školky didaktickým materiálem, novým nábytkem, pomůckami na cvičení a tak dále. Postupně také dostaly nové vybavení zahrady, kde si děti hrají. Protože býval velký převis dětí, jsem velmi ráda, že se za mého působení podařilo vybudovat další třídu v prostorách základní školy na Žižkově náměstí a potom další dvě i v Husově ulici. V mateřince U bašty v ulici Rudolfa Těsnohlídka vznikla další malá třída. Vybudovaly se tedy celkem čtyři nové třídy, které byly potřeba a zvýšily kapacitu mateřinky.

Jak je složité zřídit novou třídu mateřinky?
Jednoduché to není. Je nutné sehnat a upravit prostory, zajistit vybavení a odpovídající kompetentní personál. Ale podařilo se to, i s pomocí města jako zřizovatela školky. Jsem přesvědčená, že se nám předškolní vzdělávání podařilo vybičovat na opravdu vysokou laťku.

Nabízela čáslavská mateřinka něco “navíc”?
Školky jsou tady proto, aby plnily předškolní vzdělávání a osobně si nemyslím, že by ve školkách měly být třeba kroužky. Já samozřejmě nejsem proti kroužkům, ale měly by být v odpoledních hodinách a ne v rámci činnosti mateřinky. Vždy jsem se držela názoru, že školka má zastávat ty funkce, pro které je, tedy že má plnit úlohu předškolního vzdělávání a nikoliv suplovat činnost dalších organizací, jako je třeba dům dětí a mládeže. Za prvé to není úkolem školky a za druhé je tím velmi narušen režim dne a to není ani pro děti vůbec dobré. To co školka dětem může a má dát, je opravdu dobrá péče a zájem každé z učitelek. A to určitě dostávaly.

Mluvíte o výuce – s jakými znalostmi tedy děti ze školky odcházejí?
Vzdělávání souvisí se socializací – dítě si musí nejdřív zvyknout na pobyt v kolektivu a ve školce. Pak mají získat základní návyky, mají jít do školy připravené tak, aby si uměly vyřešit základní problémy, mají umět spolupracovat s kamarádem a také přijímat autoritu. To je věc, kterou mnohé děti z rodiny neznají. Výuka vždy vychází z přírody, na kterou navazují vztahy a příprava na školu – jde o základy, jako je správné držení tužky a podobně.
Zavedli jsme program Maxík, který připravuje děti na vstup do školy. Důležitá je ale samostatnost a aby dítě umělo reagovat na pokyny – aby si uměly vyndat učebnici, otevřít ji a podobně. Úkolem školky je, aby děti šly do školy s tím, že toto jim už nebude dělat problémy. A já jsem ráda, že se nám i k tomuto účelu podařilo vybavit školku různými interaktivními pomůckami, které dětem s přípravou na vstup do školy pomáhají.

Co považujete za největší úspěch?
Deset let je dlouhá doba, mohla bych povídat hodně dlouho, ale velmi důležité je sestavit kvalitní a kvalifikovaný personál. To není vůbec jednoduché, ale myslím si, že i toto jsme docílili. Chtěla jsem umožnit zaměstnancům i studium na vysokých školách nebo kvalifikaci na logopedické asistenty, protože spousta dětí má logopedickou vadu a i pervence je důležitá.
Ano, mohu říct, že jsem s těmi deseti lety spokojená. Samozřejmě jsem měla i další vize do budoucna, ale ty už bohužel ani prezentovat nebudu. To, co jsme si ale první rok s učitelkami naplánovaly, to jsme se také splnily. Byla tady dvakrát inspekce a ani jednou nenašla nějaké chyby, neměla žádné výtky ani výhrady.

Po deseti letech bylo vyhlášeno nové výběrové řízení, do kterého jste se ale nepřihlásila. Zůstanete přesto ve školce?
Určitě chci zůstat. Práci s dětmi mám nesmírně ráda, je to můj život a pokud to půjde, zůstanu na pozici učitelky. Děti mi vlastně chyběly, protože ředitelování je manažerská funkce. V podstatě se vrátím k tomu, co bylo teď deset let v pozadí, tedy k přímé práci s dětmi. Ředitel je personalista, ekonom, právník… Není to jednoduché, zvlášť když máte pod sebou sedmdesát lidí, pět školek, čtyři vývařovny, které navíc vaří i pro čtyři vesnice.

Jak budete na těch deset let vzpomínat?
Určitě v dobrém – na lidi, kteří pomáhali, na děti, které školkou za tu dobu prošly, na deset let, kdy jsme dělali co jsme mohli pro to, aby byla školka každý rok zase o něco lepší.

A co byste jí přála do budoucna?
Aby se pořád posouvala, aby byli všichni spokojení, tedy hlavně děti, ale i zaměstnanci i rodiče.