Nnoviny

VYSVĚTLENÍ – Zastupitel města a bývalý starosta Ing. Jaromír Strnad v následujících řádcích podrobně a přehledně vysvětluje postup, proč skládka vznikla a jak se dostala z majetku města do soukromých rukou. Jak to všechno bylo?

Na internetu jsem zaznamenal další diskusi o dřívějším prodeji čáslavské skládky společnosti AVE CZ. Z některých komentářů, včetně konstatování pana Ouředníka, který na facebook vložil audiozáznam tehdejšího jednání zastupitelstva, je zřejmé, že ani po letech není tato záležitost pro místní obyvatele dostatečně průhledná a mnozí bohužel uvěřili spekulacím, které viní minulé vedení z nekalých záměrů. Dovolte mi, prosím, proto zrekapitulovat celou “kauzu” čáslavské skládky od samého jejího vzniku. Věřím, že pak již bude mnohé jasnější nebo snad i zcela zřejmé. Vezměme to tedy od začátku.

ZŘÍZENÍ SKLÁDKY
V devadesátých letech bylo rozhodnuto o zřízení skládky na katastru města. Nešlo ještě o dobu, kdy by ve vedení Čáslavi byla sociální demokracie – jednalo se tehdy o koalici ODS a KDU-ČSL. Rozhodně ale nechci, aby toto konstatování vyznělo jakkoliv kriticky. Tehdejší vedení města muselo vyřešit problém hospodaření s odpady a takovéto řešení se jistě jevilo jako výhodné. Vžijme se do situace, že do doby vzniku skládky město využívalo dvě tak zvaně neřízené skládky, jednu na Bambousku s druhou v Žehušicích, které ale již byly plné a vyvstal tedy logický problém: kam s odpadem. Zřízení zajištěné řízené skládky bylo zcela legitimním vyústěním problému a nikdo z tehdejších představitelů města asi ani nemohl předpokládat, jak daleko se situace bude vyvíjet.

SKLÁDKA NEBEZPEČNÉHO ODPADU
Je ale potřeba připomenout, že už v době jejího vzniku, tedy v devadesátých letech minulého století, byla vedena jako skládka nikoliv jen komunálního, ale nebezpečného odpadu. Tím také odpovídám na opakující se dotazy, kdy došlo k tomu, že se ze skládky komunálního odpadu stala skládka odpadu nebezpečného. K žádné změně za dobu její existence nedošlo, takto již vznikla.

MĚSTO VYDALO OBLIGACE
Původní záměr byl, že skládku bude vlastnit a provozovat společně město a Vojenské stavby, respektive společnost MVE. Nakonec se ale provozovatelem stalo pouze město, které také její chod řídilo. Proto, aby bylo možné skládku vybudovat, vydalo město pod vedením ODS a KDU-ČSL obligace, jejichž úročení ale bylo prakticky ve stejné výši, jako jistina. Město tedy laicky řečeno mělo splatit dvojnásobek získané sumy, což se brzy ukázalo jako prakticky nesplnitelné.

JAK SPLATIT DLUHY?
V roce 1998 nastoupilo nové vedení města (koalice ČSSD a sdružení nezávislých kandidátů), které stálo před složitým úkolem splácení obligací včetně úroků, což dohromady činilo přibližně 200 milionů korun (100 milionů jistina a 100 milionů úroky). Výnosy ze skládky ale těžko vydělaly na samotný její provoz, natož aby bylo možné ještě splácet vypůjčené finance a úroky z nich. Toto byl stav, v němž zjednodušeně řečeno převzala skládku spolu s vedením města sociální demokracie. Situaci bylo nutné urychleně řešit, a to se také stalo.

ŘEŠENÍM BYL PRONÁJEM SKLÁDKY
Zastupitelstvo se rozhodlo pronajmout skládku, vzít si bankovní úvěr a odkoupit obligace zpět. Úroky z úvěru byly totiž zatíženy nižšími úroky, než by město muselo vyplácet za obligace. Bylo vypsáno výběrové řízení a z přihlášených uchazečů byla vybrána firma REO RWE. S ní byla podepsána nájemní smlouva, a to tak, že uvedená společnost platila nájem v takové výši, která městu umožnila hradit splátky zmiňovaného úvěru i úroky, které z něj plynuly. Městu se zároveň podařilo vykoupit obligace za velmi výhodnou cenu.

DŮLEŽITÝ MOMENT
Součástí uvedené nájemní smlouvy byla také část, která hovořila o tom, že až se podaří umořit úvěr, který si město vzalo na odkup obligací, převede skládku na společnost RWE za 1000 korun.
V tehdejším zastupitelstvu zasedali pouze dva z dnešních zastupitelů – JUDr. Málek a MUDr. Novák. Musím ale konstatovat, že pokud bych tehdy již byl zastupitelem, rozhodoval bych stejně.

ZA SKLÁDKU MĚSTO DOSTALO PŘES 100 MILIONŮ
To, že byla ve smlouvě dohoda o převodu skládky za 1000 korun ale neznamená, že by město skládku převádělo za tak minimální částku. Vždyť do té doby firma REO RWE v podstatě splácela úvěr města i s úroky, což činilo přes sto milionů korun.
Než ale došlo k převodu skládky na společnost REO RWE, koupila ji rakouská firma AVE – a to se všemi závazky i pohledávkami, tedy včetně smlouvy, která hovořila právě o převodu skládky do majetku firmy. V dalších letech Rakušané českou pobočku AVE odprodali do českým rukou.

PŘEVOD PROBĚHNOUT ZKRÁTKA MUSEL
V roce 2012, kdy jsem již byl starostou města, tedy proběhlo pouze naplnění smlouvy, sjednané zastupitelstvem předchozím o mnoho a mnoho let dříve, na přelomu století. Opět ale zdůrazňuji, že nekritizuji rozhodnutí našich předchůdců, šlo o záchranu města před krachem. Zároveň ale ani zastupitelstvo v roce 2012 nemohlo udělat nic jiného, než převod skládky schválit, pokud chtělo a mělo dodržet právně závaznou smlouvu. Tak se skládka dostala do majetku AVE CZ.

NIKDO NEJEDNAL PROTI ZÁJMU OBČANŮ
Věřím, že tento souhrn pomohl vnést světlo do celého problému jednotlivých kroků, týkajících se vzniku, pronájmu i převodu skládky v Čáslavi. Jsem přesvědčen, že každé zastupitelstvo, které v této věci konalo, jednalo v zájmu města a jeho občanů. Každé ale také rozhodovalo pod tíhou jiné a měnící se situace. Proto není podle mého názoru vhodné soudit ani rozhodnutí o vybudování skládky ani její následný převod.

Situace kolem skládky je složitá, ale trvám na tom, že žádné z předchozích vedení města nejednalo ve vlastní prospěch proti zájmu občanů města. Každému, kdo by měl další dotazy, nabízím podání veškerých informací, které k této věci mám, aby již nedocházelo k podobně zkreslujícím příspěvkům na sociálních sítích, kdy se někteří lidé snaží “informovat”, aniž by sami měli do celé situace alespoň základní vhled.

Ing. Jaromír Strnad