Nnoviny

Čáslav je město, které i přes svoji velikost má mnoho známých rodáků. O některých z nich se hovoří hodně a často, jiní zůstávají tak trochu v jejich stínu. Jako například Filip Maximilian Opiz. Známe jeho jméno a práci?

Filip Maximilian Opiz se narodil právě v Čáslavi v roce 1787. Od dětství se věnoval botanice, která si jej připoutala na celý život a ačkoliv pracoval jako úředník u státních statků jak přímo v Čáslavi, tak ale i v Pardubicích nebo v Praze, svět jej zná jako jednoho z nejvýznamnějších českých botaniků přelomu osmnáctého a devatenáctého století.

CALENDARIUM FLORAE ČASLAVENSIS
Čáslavský rodák se také stal zakladatelem Ústavu pro vyměňování rostlin, což bylo místo, kde se mohli setkávat lidé se zájmem o botaniku a jak z názvu vyplývá – vyměňovat si herbářové listy. Ve sbírce samotného Filipa Maximiliana Opize se nakonec objevilo na třicet pět tisíc rostlin. Kromě toho samozřejmě bohatě publikoval, byl dokonce jedním ze spoluautorů díla Oekonomisch-technische Flora Böhmens či Seznamu rostlin květeny české. Jeho prvním počinem byl ale soupis čáslavské květeny, kterou ve svých 13 letech nazval Calendarium Florae Časlavensis.

VONĚKRAS, OSTRŮŽKA, ŽLUTEČKA…
„V jeho Seznamu rostlin květeny české nás může zaujmout srovnání dobových českých jmen rostlin se současnými. Řada z nich má jméno zcela odlišné, majoránka (Majorana) je například voněkras, měsíček (Calendula) krušiček, křivatec (Gagea) zase žlutečka, hlaváč (Scabiosa) kaviaš, šeřík (Syringa) sinel, ostrožka (Consolida) výzolník, zatímco stračka (Delphinium) byla ostrůžka, plamének (Clematis) byl barvínek a barvínek (Vinca) brčál. Odlišná jména mají skoro všechny druhy vstavačovitých – bradáček (Listera) je protahlička, kruštík (Epipactis) žežhulka, pětiprstka (Gymnadenia) uzděnka, rudohlávek (Anacamptis) vlenec, sklenobýl (Epipogium) nadbradec,“ uvádí ve svém textu, věnovaném čáslavskému rodákovi Ladislav Hoskovec.

PŘÍSPĚVEK NÁRODNÍMU MUZEU
Filip Maximilian Opiz zůstal botanice věrný do konce svého života a dokonce i přes tuto hranici, když odkázal Národnímu muzeu finanční fond na nákup přírodovědných sbírek. Suma to byla taková, že ji muzeum využívalo až do 20. století.