Nnoviny

Komentář Ing. Rumla – o minulosti a současnosti politiky s Dr. Benešem…

PŘIŠLO DO REDAKCE – Ing. Ruml již požádal redakci Nnovin o uveřejnění několika svých textů, názorů – stejně jako tento…

   7. leden 2021

Demokracie  ……………………………………….. komu slouží lež ?

“Omnis homo mendax  – (každý člověk lže).    Nikoli každý!

Ten, který je  “Primus inter pares”!

Na posledním zasedání Zastupitelstva města v roce 2020, je projednáván současný stav Městské nemocnice, jejíž šéf je nepřítomen. Na otázku oposičního zastupitele – “proč je tomu tak?”, odpovídá “Primus inter pares” – “ředitel nemocnice je účasten na konferenci, jejíž důležitost přesahuje významem jednání zastupitelů”. Ona konference, jak se záhy ukáže,  se nekonala. Zjevná, úmyslná, zbytečná a ostudná lež!

Osobním dopisem jsem požádal starostu, aby celou věc vysvětlil a za lež před zastupiteli a občany města se veřejně omluvil. Jeho odpověď nechci komentovat – vytáčky a vyhýbání se odpovědnosti považuji za urážku. Údajně bylo vše vysvětleno na sociálních sítích. Přiznání lži a omluva se nekoná – demokracie a transparentnost kulhají a roní hořké slzy!

Dovolím si citaci dr. Edvarda Beneše:
“Nesnášenlivost, neomylnictví, fanatism, neupřímnost, stranické pokrytectví, macchiavelism, lživá agitace, sklonnost k výlučnému ovládání všeho života,………..to vše je svou podstatou naprosto nedemokratické”.
Zejména veřejně pronesená lež.

Antické Řecko zrodilo první demokracii. Athénská demokracie dosáhla vrcholu v době Periklově v polovině 5.stol.a.c., kde o všech záležitostech rozhodoval občanský sněm, obdoba zastupitelstva, dovolím si konstatovat. Nejvyšším orgánem byla rada (búlé) a lež veřejně pronesená jejím členem, byla považována za urážku Bohů. A urážka Bohů byla vždy “odměněna” plnou číší bolehlavu!

Dnešní demokracie pokročila – místo omluvy za zjevnou lež, povídačky na sociálních sítích. Divadlo bylo pro antické Řeky laboratoří myšlenek. Moderní demokracie zná také svá “divadla”, počínaje tím nejvyšším sborem zákonodárným až po zastupitelstva obcí. Slova, planá slova i lži – zvykáme si a to ke škodě nás občanů, politiků, bohužel, celé společnosti!

Dr. Edvard Beneš:
“…přímo jako mor nebo paralysa působí v politickém životě ješitnost a prestižnost vůdců, nedostatek sebekritiky, egocentrismus a velikášství”.

“Divadlo” na jednání Zastupitelstva v červenci 2020 v režii starosty – jednání první – sta miliony zářivých zlaťáků, scénář podle povídek “Desatero mýtů”, pomocná režie – ” více než moje pravá ruka” v odpadové kause. Výsledek?

Jednání druhé – zářivé zítřky špitálu- hlavní mužská role, jeho šéf a v ženské hlavní roli radní pro zdravotnictví. Dehonestace jednoho z nejlepších lékařů nemocnice, dnes bývalého, aby ve správné tragikomedii nechyběl ani “záporný hrdina”. Resumé : Usnesení jak se budeme snažit, aby se lepší zítřky ozářené sluníčkem naplnily. Pokud se nemýlím, měl šéf nemocnice na jednání prosincovém přednésti zprávu o tom, jak se to daří.

“Divadlo” na posledním jednání zastupitelského sboru v prosinci 2020. Třpyt stamilionů zlaťáků, který mnohým oslnil zrak a zaslepil mysl, se rozplynul, zbyly nějaké groše, Bůh za ně zaplať. Něco se pokazilo. Nemocnice asi pár nepodstatných problémů má, ale to nás až tolik netrápí. Jsme přece nejlepší v kraji (ČN- 1/2021)!, jsme transparentní , otevření, mluvíme vždy jen pravdu, děláme všechno pro blaho lidu.

Opportunista nebude nikdy skutečným demokratem, byť se stokrát zaštiťoval mottem “právo a demokracie”, neboť je to výhodné k dosažení osobních cílů, stejně jako angažovanost v “socdem”, stejně jako vlastnictví rudé legitimace za režimu minulého, založeného na lžích!

 Týmový hráč (úsměv). V minulém týmu oranžovém – stejná rétorika jako ta současná. Tým jako nástroj a prostředek k získání osobního prospěchu i finančního v souběhu s veřejnými volenými funkcemi. Týmy se mění, týmový hráč zůstává – tým sem, tým tam. V oranžovém týmu bylo naprosto nemožné dosáhnouti postu nejvyššího a týmový hráč tu navíc trpěl nemožností vnitřní demokratické diskuse. Jediné řešení – odstoupení z funkce místostarosty a stvoření aureoly mučedníka – mučedníky lid vždy miluje. Sestaven tým nový, lepší transparentní, můj tým provšechny. Jeho heraldickou barvu neznám, snad růžová (?) , jako symbol čistoty a lásky, domnívám se.

 Jsem skálopevně přesvědčen, že zejména v těžkých dobách je nezbytné obraceti se k autoritám morálním a autoritám, které celoživotně dokázaly demokratickou společnost budovat. Nikoli k nedovzdělaným “celebritám” využívajících nespokojenosti části rozdělené společnosti, hulákáním z tribun, nikoli k těm, kteří se i v našem městě snaží ty “celebrity” napodobovat. Demokracie nejsou vyčpělé chvilky, byť jich byl milion, nýbrž dlouho trvající vývoj od Athén po současnost.

Hledejme poučení u skutečných demokratů, takových, jakým byl bývalý president dr. Edvard Beneš. Budu citovat :
“Neobjektivnost zprvu neuvědomělá přechází téměř nepozorovaně v neobjektivnost více méně uvědomělou; a ta na straníka působí nejprve ve formě neupřímnosti a pokrytectví, dříve nežli přejde v přímou lež, podvod a klam”.

“Od prosté neobjektivnosti, zaujetí, nechuti, od neupřímnosti a pokrytectví (a často nenávisti) k přímému podvodu, lži a klamu je tak malý krůček, že se ho může uchrániti sotva snad silný jednotlivec, jenž dobře cítí svou odpovědnost”.

Dr. Edvard Beneš také píše:

“Já vím, že je pohodlnější skrývat své vlastní chyby, slabosti a osobní zájmy………….., ale ten  kdo to dělá a celou skutečnost vidět nechce, skrývá prostě hlavu do písku a dělá politiku pštrosí. Masaryk to všechno vyjadřoval větou – krise demokracie je především otázkou mravní”.

Lze lež považovat za prvek mravnosti? Může být člověk používající lež za důvěryhodnou autoritu(?), navíc je-li veřejným činitelem! Negativní odpověď je zřejmá a každý nechť si vybere podle toho, jaké hodnoty vyznává.

Dlouhá léta jsem pracoval v řídících strukturách města, zejména jeho úřadu. Bezmála čtyři volební období a jen za to první (1998 – 2002) proinvestovalo město víc než 550 milionů korun -tehdejší peníze. (Srovnání tehdejších a dnešních výsledků se budu věnovat podrobně někdy příště). Vím jak složité je vyhovět protichůdným požadavkům a hledat rovnováhu při rozhodování, za která nesete odpovědnost. Občas se něco nepovede a mnohdy se tak stalo. Často rozhodují maličkosti, ale ani ty se nesmí kontinuálně řetězit. Maličkostí není stav řízení  nemocnice, klenotu města. Pracovníků nemocnice si hluboce vážím, obdivuji jejich úsilí a práci, kterou jsem v těžkých chvílích zažil na vlastní kůži.

Vzbuzování falešných nadějí, nesplnitelných slibů a dokonce veřejné lhaní, jsou frappantními selháními těch, kteří město dočasně spravují, a kterým občané svěřili důvěru.

Nelze ” maličkosti” ani vyjmenovat – nepořádek, všudypřítomné odpadky, špína, procházka městem a parky spíše slalomem mezi živočišnými výkaly, trávníky na náměstí jak po invasi divočáků, vyvrácené obrubníky kruhových objezdů po několika měsících odklonění dopravy z obchvatu, katastrofální stav zeleně proklamovaný jako posun v kvalitě, zanedbané hřiště pod Těsnohlídkovou ul. s vyvrácenou bránou a povrchem znehodnoceným mechem, sítě snad připravené na zimní tenisový turnaj (?), nevyužívaná nafukovací tenisová hala- kolik asi stojí její provoz?, torsa odumřelých stromů před radnicí a její opadávající omítka, volně se povalující dlažební kostky a občas i injekční stříkačky. Už se mi nechce pokračovat.

Dr. E. Beneš :
“Demokracie není jen otázkou dokonalejších demokratických institucí, nýbrž především otázkou dokonalejších demokratických lidí…………nevzdělaní a nevyspělí, nevychovaní a nedemokratičtí občané a jejich vůdcové v režimu svobody jsou zlem!”

Personální politika úřadu – vynucené odchody “nepohodlných”, často po brutálním nátlaku a přijímání “spolehlivých” i bez potřebné kvalifikace, jiní odchází raději sami, neboť nemohou pracovat v prostředí kontaminovaném lží, strachem a arogancí.

Znovu dr. E. Beneš :
“Lidský egoism, vrozená touha po moci a vládě, lidská ambice žene veřejné pracovníky k tomu, že dostanou-li se k moci, snadno ji zneužívají”.   

Často mi vytane na mysli ( v těchto souvislostech) děj fenomenálního českého filmu “Všichni dobří rodáci”, zejména jeho nejsilnější pasáž. Nový (rudý) tým se ujímá vlády nad městečkem. Dosud bezvýznamní občané, někteří bez intelektuálního rozhledu nepřesahujícího rozměry vlastního dvorku, zato s přebujelým sebevědomím, touží vládnout a řídit věci veřejné. Cítí se býti povolanými – teď uvidíte jací jsme “kabrňáci”. Jistě byla diametrálně odlišná doba, ale dobu vytvářejí vždy konkrétní lidé. Tým (rudý) převezme odpovědnost a řízení dosud vzorně prosperujícího statku –  jak na dobytém území – dokud nezůstane kámen na kameni. Jejich slovník?  –  nepřátelé strany , nepřátelé státu a lidu, zrádci, škůdci všeho i města.

Paralela k současnosti? Nový tým (pro všechny) převzal odpovědnost za dosud prosperující město. Ten kdo poukazuje na nešvary škodí městu, “škodná” jsou nepohodlní zaměstnanci úřadu – i tato slova pronesl jeden z nejvyšších členů nového týmu. Kdo není s námi je proti nám, to už tu přeci bylo – chtělo by se říci – soudruzi.

Mám velké obavy.

Přeji všem vše dobré.

ing. Josef Ruml

08.01.2021 Zdeňka Nezbedová
  • Další články
  • Rubriky