Nnoviny

Jak naši předci odhalovali sochu Jana Žižky? Sjely se tisíce hostů, byl tady i Tyrš a Čáslav byla slavná

Čáslav – Kroniky jsou úchvatným zdrojem informací o životě našich předků. Jejich prostřednictvím můžeme nahlédnout do jejich života v běžných dnech i v těch, které doslova vešly do dějin. Takovým byl i 29. srpen roku 1880, kdy byla na čáslavském náměstí skutečně slavnostně odhalena socha Jana Žižky z Trocnova. Čáslav se toho dne stala cílem tisíců hostů ze Čech i Moravy a skutečným centrem kulturního dění…

.

Slavnost odhalení pomníku Žižkova na náměstí dne 29. srpna 1880

Není zajisté v dějinách města mnoho tak památných dní, kdy celý národ československý ku městu hledí, které zbudovalo pomník důstojný hrdinovi českému Janu Žižkovi, jehož popel odpočíval v chrámu čáslavském, podobalať se zajisté důstojná slavnost tato velikému svátku národnímu.

NEČEKANÝ ZÁJEM O SLAVNOST
Již v sobotu (28.) ráno počal čilejší ruch na ulicích. Chtělo sice komité slavnost pořádající z počátku jen místní slavnost uspořádati, ale shledalo ku svému překvapení, že ze všech končin vlasti přihlašovány deputace a jednotlivci, aby holdovali před pomníkem památce světoznámého vůdce. Přihlášeno 167 deputací, ale slavnosti účastnilo se mnohem více spolků, a též družná Morava vyslala své zástupce.

SLAVNOSTNÍ VÝZDOBA MĚSTA
V sobotu před slavností dekorovány byly domy, jichž ozdoba byla jednoduchá sic, však vkusná a téměř obecná. Velmi pěkně ozdobeno bylo nádraží severozápadní dráhy, jenž vystrojeno bylo chvojím a červenobílámi prapory. V ulici od nádraží postaveny slavobrány s nápisem “Vítejte nám” a při východu z Chrudimské ulice do náměstí jiná s nápisem “Veritas vincit”, po obou stranách byly znaky Čech, Moravy a Slezska.
V Jeníkovské ulici, blíže náměstí, vypínala se brána, na níž uprostřed vznášel se nad znakem města český lev. V Kutnohorské ulici postaveny dva mohutné jehlany z chvoje, okrášlené znaky a nápisy obsahu vlasteneckého.

NÁPISY NA DOMECH
Velkolepě okrášlena beseda prapory, koberci a draperiemi, taktéž vkusně ozdobena radnice, škola a evangelický kostel, z jehož štítového výklenku uprostřes guirlandy skvěl se rudý kalich. Mnohé domy měly nápisy; tak na domě tajemníka p. Minilovského se čtlo: “Velký Žižko, bohatýre – štíte náš i pavezo, – zda jsme hodni tvého jména? – Tys ohybal Čechů vrahy – jako oheň železo, – když se na ně papeženci drali.”
Na jiných psáno “Pravda vítězí” – “Čas vše mění, i časy” – “Slavme slavně slávu slavných Slávů” – “Volnost, podpora průmyslu” – “Sláva mstitelům Husa” – “Pravda nezná ustoupiti zlobě, kdo jí laje, ten ji zastává” – “Osvětou k svobodě” – “Rovnost, volnost, bratrství” – “Národu jen a právu služ.” – “Vše se ohne” (u kováře) – “Pracuj každý s chutí usilovnou” atd.
Starožitná bašta Jeníkovská vlála prapory národních barev, jež zatknuty až na vrchol, v okně pak byla socha Žižkova bohatě kvítím vroubena.

PRVNÍ HOSTÉ SLAVNOSTI
Účastníci slavnosti sjížděli se již v pátek, v sobotu v poledne přišli ze Žižkova poutníci pěšky. S večerním vlakem přijeli sokolové z Vysokého Mýta, z Lomnice, z Paky, z Prahy a odjinud ze severních Čech; dlouhý vlak čítal 24 vozů a byl cestujícími přeplněn.

VZÁCNÝ HOST – HEREČKA OTILIE SKLENÁŘOVÁ-MALÁ
O 7 hodině večerní zahájena slavnost představením v divadle Dusíkově, kde za úplně vyprodaného domu dávána Vlčkova tragedie “Eliška Přemyslovna”, v kteréž byla úloha Elišky v rukou vzácného hosta pí. Otilie Sklenářové – Malé. Jako vždy podala naše slavná tragédka úlohu tu s úchvatnou vřelostí citů. Nadšená, bouřlivá pochvala otřáslala okrášleným divadlem po každé scéně. I jinak bylo provedení ochotníků velmi pečlivé. Souhra sestrojena znamenitou regií a snaživostí všech účinkujících. Celek činil dojem ladný a zevní úpravě a kostymům věnována veškerá péče.

VEČERNÍ ČILÁ ZÁBAVA
Po představení shromáždili se účastníci v besedě, kde rozproudil se při zvucích čáslavské hudby čilý ruch, který potrval až do pozdní noci. Staří přátelé a známí z různých konců vlasti do Čáslavi zavítavší objímali se, domácí hostitelé bavili se s hosty, všude rozmarný hovor, veselé tváře, srdečnost a upřímnost. Jedna píseň za druhou střídaly se, až dozněly mohutnými akordy velebné “Husitské”- Bylo již dávno po půlnoCi a klid rozhostil se v Čáslavi pod hvězdnatým ani mráčkem nezkaleným nebem.

RÁNO SLAVNOSTNÍHO DNE V NEJKRÁSNĚJŠÍ POHODĚ
Udeřením hodiny 6. rozlehly se městem veselé zvonky hudebních sborů procházejících ulicemi. Den slavnostní nadešel při nejkrásnější pohodě. Spěcháno k nádraží, na jehož kolejích utvořili čestný špalír sokolové čáslavští, hasičský sbor a studující vůkolní.

VÍTÁNÍ TISÍCŮ HOSTŮ
Po 8. hodině zastavil na peronu vlak z 38 vagonů. Hromové “Sláva” a “Na zdraví” zaznělo vzduchem. Když dozněly zvuky hudby a ustalo mávání šátků, uvítal purkmistr Ignác Fiala jako předseda komitétu pro uspořádání slavnosti přibylé hosty, jichž asi 600 vyslala Praha, tolikéž Kutná Hora a podobně obce při sevedo-západní dráze. Nato dal se průvod na cestu k městu a nejdříve opět beseda navštívena, kde bylo středisko cizinců i domácích.

OBRAZ SNĚMU ČÁSLAVSKÉHO
Zatím ještě prohlédli si hosté obraz sněmu čáslavského z 3. června 1421, kterž vymaloval rodák zdejší, akad. malíř p. Al. Vraný; obraz koupen po slanosti ku okrášlení sálu. Mimo obraz poutala všeobecně pozornost v sálu radničním košile Žižkova.

OHROMNÝ NÁVAL HOSTŮ
Nával hostí slavnostních po dráze, vozmo, koňmo i pěšky do Čáslavě přibyvších byl ohromný, v městě slyšeti bylo zvuky hudebních kapel hrajících nejvíce “Hej Slované”, “Kde domov můj?” ; trubky sokolské mísily hlasy s bubny veteranskými a odevšad změlo hlučné pozdravování “Na zdar!”

SCHYLOVALO SE K PRŮVODU
O 9. hodině odbývána v místnostech divadelních zkouška zpěváckých spolků, načež odebrali se všickni spolkové na vojenské cvičiště, odkud měl vyjíti slavnostní průvod ku pomníku.

POHLED K NEZAPOMENUTÍ
Když vlak polední k 11. hodině přijel, hnul se průvod Jeníkovskou ulicí k náměstí. Byl to pohled k nezapomenutí, když pestrá nekonečná řada s vlajícími prapory nejvíce ve stejnokrojích, mezi davy lidstva v ulici volně se ubírala za zvuku pochodů a troubení. Lid pozdravoval kolemjdoucích nadšeným voláním “Slávy”.

TISÍCE LIDÍ VE SLAVNÉM PRŮVODU
Průvod zahájen četou statečného Sokola velímského na koních, za nímž následovala řada rolníků – banderistů v čabrakách se šerpami v národních barvách, koňmo – ti byli z Potěh, z Močovic, z Hostovlic, ze sv. Jakuba – celkem asi 100 jezdců. Nato jel rytíř (p. výbor. Ecker) v staročeském odění a za ním nešen známý černý prapor kostnický s rudým kalichem, jejž střehlo 6 zbrojnošů s halapartnami na ramenou. Na to následovaly jednoty tělocvičné se Sokolem čáslavským v čele. Náčelník Sokola pražského dr. Miroslav Tyrš, a náměstek jeho, dr. Čížek, jeli na bělouších v čele Sokola pražského, chrudimského, kralohradeckého, choceňskéhO, žiželického, píseckého, německo-brodského, litomyšlského, kutnohorského, žižkovského, vršovického, karlínského, kolínského, bradýského (n. Lab.), mělnického, lomnického, pardubického, příbramského, kralodvorského a nymburského. Pak kráčelo 9 jednot hasičských, deputace pěti ozbrojených sborů měšťanských, mezi nimi deputace pražské měšťanské pěchoty a sboru ostrostřeleckého, pak následovaly spolky vojenských vysloužilců, spolek akademický čtenářský s praporem (prvý případ, kde se mimo Prahu slavnosti účastnil), deputace jiných spolků studentských, na to následovalo komité pro uspořádání slavnosti: Ignác Fiala, purkmistr a předseda, Klement Čermák, dr. Rudolf Jablonský, dr. Jan Konrád, Hanuš Milinovský, Fr. Minářík, Fr. Novotný, J. C. Rössler, dr. Ant. Špinar, Ferd. Šťastný, Fr. Sykora ml. Jos. Vacata, dr. Vodička, Václ. Voleník, Kar. Wolf a Kar. Zeman, pak jednatel komitetu Leopold Želina.
Poté kráčeli členové obecního zastupitelstva čáslavského, deputace obcí a okresních zastupitelstev, deputace českého klubu a národní strany svobodomyslné, divadelní ochotníci, besední a zpěváčtí spolkové, mezi nimiž kroměřížský zpěvácký spolek “Hana”. Pěkně vyjímal se ženský zpěvácký spolek žiželický v stejnokroji. Konečně šla řada spolků živnostenských, mezi nimiž nešen od spolku obuvnického cep Žižkův, také vynikali přeloučtí řezníci novými stejnokroji.

NA NÁMĚSTÍ U SOCHY
Na náměstí objeli banderisté před průčelí radnice, kde se seřadili, spolkové pak obroubili park kolem pomníku (byloť přítomno 250 spolků se 72 prapory), jednoty sokolské utvořily živou hradbu kolem sadu, v jehož středu stála dosud zastřená socha Žižkova. Praporečníci s prapory vystoupili do utvořeného kruhu, vzácnější hosté a dámy zaujali místa na číslovaných sedadlech kolem pomníku, zpěváčtí spolkové zaujali místo na zvláštní k tomu určené tribuně, načež vystoupil na řečniště purkmistr, pan Ig. Fiala, aby uvítal několika vřelými slovy shromáždění a končil slovy: “Buďtež nám vítáni, kteří ze všech končin vlasti dostavili jste se k nám, abyste přítomni byli odhalení pomníku největšího hrdiny českého, jehož památka nemohla zkalena býti nižádným úsilím nepřátel pravdy a práva, kteří jsou zároveň nepřátelé národa českého!” (Bouřlivé Volání “Sláva”, “Sláva vlasti!”, “Sláva Janu Žižkovi!” otřáslo vzduchem.)
Na to ujal se slova zemský a říšský poslanec Dr. Jaromír Čelakovský a s velikým úspěchem řečnil. (v kronice je na několika stranách uveden celý proslov).

DOJEMNÝ OKAMŽIK ODHALENÍ
Když rouška spadla z bohatýrského reka trocnovského, tu hromové “Sláva!” vždy na novo se opakující otřáslo jasným vzduchem, prapory se sklonily a veliké množství věnců položeno na stupních pomníku. V oku tak mnohého starého, otužilého vlastence zaleskla se slza a hluboké pohnutí, jež zmocnilo se zástupů při velebném okamžiku tom, dosvědčuje, jak trvalý dojem způsobila řeč dr. Čelakovského. Závěrečná slova řečníkova vzbudila na novo enthusiamus těch deseti tisíců Čechů, již shromáždili se k holdu svého děda.

POKLAD V PODSTAVCI SOCHY
Socha Žižkova stojí na jednoduchém hranolovitém postavci, k němuž vedou tři stupně. Do podstavce vloženy památní listimy, týkající se současné správy oběcní, pak časopisy, monofrafie města od prof. Sedláčka, seznam veškerých spolků, oživujících národní ruch a vlasteneckou snahu s jmenovitým uvedením jich hodnostářů, fotografie všech členů komitétu pro postavení toho pomníku a jiných vynikajících osob, opisy všech protestů, jména jich původců a listina tohoto obsahu:

Na oslavu českého národa, ku cti královského města Čáslavsi, kde Jan Žižka pochován.
Z vroucí snahy, aby dle pravdy historické památka věhlasného, nikdy nepřemoženého reka českého Jana Žižky z Trocnova v čistém a nepředpojatém objevila se světle – jak toho, bohužel, dosud nebylo – již před 15ti lety vznikla v městě Čáslavi myšlénky, by důstojným pomníkem aspoň částečně smazány byly skvrny, kterými od nepřátel národa českého jméno Žižkovo hyzděno. Myšlénka toho dozrála r. 1879, kdy v tělocvičné jednotě Sokola čáslavského k návrhu městského tajemníka Hanuše Milinovského jednohlasně usnešeno o provedení pomníku se zasaditi a k tomu účelu ročně po šest let 100 zl. věnovati. Po uvážení však některých vážných okolností vznešena zvláštním spisem památním celá záležitost s vhodným návrhem na zastupitelstvo čáslavské obce, kteréž ji za purkmistra dra. Rudolfa Jablonského za svou přijalo, k uhražení nákladu 1200 zl. z obecního důchodu povolilo a k provedení záležitosti sbor sestávající ze všech členů rady městské a z navrhovatelů zvolilo.
My podepsaní členové sboru tohoto majíce tyto prostředky po ruce, uzavřeli jsme s panem Jos. Myslbekem toho času nejpřednějším umělcem sochařství v Praze, jehož modell za nejlepší a nejdůstojnější uznán, smlouvu dle které pomník za kritickouměleckého dozoru p. dra Miroslava Tyrše za cenu 1800 zl. mimo dopravu a postavení vytvořen a dne 26. července 1880 z Prahy do Čáslavi po rak. severozápadní dráze šťastně dopraven byl.

Se stavbou započato v úterý 27. července 1880 od vyslavných panem Myslbekem znaleckých pomocníků Procházky a Škarky.
S bolestí srdce dotýkáme se té okolnosti, že bylo v městě našem něco málo lidí, kteří proti postavení pomníku na náměstí protesty vedli a tak práci naši ztrpčovali.
Jak ryze vlastenecká byla naše vůle, tak věčně čistá nechť zůstane památka Žižkova, nad pomník tento zdejší!

V Čáslavi dne 30. července 1880
Sbor pro postavení důstojného pomníku Janu Žižkovi v Čáslavi.

Ilustrační foto: “Nová památní kniha královského města Čáslavě”, rok 1880
Úvodní foto: Wikimedia.commons, Ondřej Kořínek, CC-BY-SA-4.0

09.01.2021 Zdeňka Nezbedová
  • Další články
  • Rubriky