Nnoviny

PŘIŠLO DO REDAKCE – Text zastupitele města Ing. Jaromíra Strnada je tentokrát bohužel velmi smutný. Život ani smrt ale nikdo z nás neobelstí…

SMUTNÁ LOUČENÍ NA ZAČÁTKU ROKU

První tři týdny letošního roku jak mě osobně, tak i mnohé další, zasáhla úmrtí hned tří mužů a našich přátel z fotbalového prostředí. Mám na mysli dlouholeté činovníky, z nichž každý věnoval zdejšímu klubu nezpočet hodin práce i svoje sportovní srdce. Jde o bývalého brankáře pana Miroslava Hovorku, pana Václava Tobiáše a pak také pana Miroslava Bílu.

Posledně jmenovaný pan Miroslav Bíla se fotbalu věnoval ještě hlouběji, v čáslavském klubu pracoval už od roku 1958 a mimo něj se zapojoval i do činnosti v okresním výkonném výboru, působil i v celorepublikové disciplinární komisi a získal dokonce i cenu JUDr. Václava Jíry, udělovanou osobnostem, které se zasloužily o rozvoj fotbalu.

Já osobně jsem ho poznal před téměř třiceti lety, kdy jsem do klubu vstoupil jako nováček, ale on v něm už dlouhá léta zastával nejrůznější funkce od vedoucího družstev přes sekretáře až po předsedu. Kdo znal pana Miroslava Bílu, musel pochopit, co znamená láska k fotbalu.

Pan Bíla ale svůj zájem neomezoval jen na samotný fotbal. Jako tehdejší starosta si velmi dobře pamatuji na jeho návštěvy na radnici, kam přicházel s nápady a náměty na zlepšení, která by město potřebovalo, přinášel připomínky k životu v Čáslavi a svoje názory si také dokázal obhájit a prosadit. Všechno, do čeho se pustil, dělal s nasazením a přesvědčením, že je třeba každou věc dotáhnout do konce.

Čáslav pan Miroslav Bíla po celý svůj život miloval a nezapomněl na ni ani ve vyšším věku, kdy se přestěhoval ke svojí dceři do Hradce Králové. Ani tam nikdy na jeho stole nechyběl čáslavský kalendář.
Ostatně právě tohoto tématu se týkal také náš poslední rozhovor a poslední slova, která jsem z jeho úst slyšel. Ještě v pondělí 11. ledna mi telefonoval, že mu pošta veze balíček s čáslavským kalendářem, který jsem mu pravidelně posílal. Těšil se na něj – na nové fotografie, na vzpomínky na své město.

Takových lidí, jako byl pan Bíla, je stále málo a jsou nenahraditelní. Bude chybět nejen své rodině, ale i čáslavskému fotbalu, městu a nám všem, kteří jsme měli tu čest ho poznat, strávit s ním milé chvíle a považovat se snad i za jeho přátele.

Stejně jako na pana Miroslava Bílu budeme ale vzpomínat i na další naše fotbalové přátele, které zastihl konec života právě na přelomu minulého a tohoto roku. Jsou zapsaní nejen do kroniky a historie zdejšího fotbalu, ale také do vzpomínek těch, kteří se s nimi potkávali na hřišti, v šatnách, ale i v běžném životě.

Děkujeme…

Jaromír Strnad

úvodní foto: nnoviny