Nnoviny

Čáslav – Čáslav má mnoho známých rodáků, z nichž nejskloňovanějšími jmény jsou nyní bezpochyby Miloš Forman, Josef Svoboda nebo generál Moravec. Je jistě správné na ně pamatovat a ctít jejich památku. Umíme to ale doopravdy?

Určitě je dobře pamatovat na lidi, kteří se v našem městě narodili, dosáhli ve svých životech neobyčejného úspěchu a věhlas jejich jména se tak trochu odráží i na pověsti Čáslavi. Těžko by tak někdo mohl cokoliv namítat proti umístění busty na rodný dům Miloše Formana, je to důstojná připomínka jeho života a (i když poměrně krátkého) pobytu právě v Čáslavi. Místo kolem busty je upravené, zdobí jej květina i oblíbený režisérův doutník a lze předpokládat, že o něj bude pečováno i nadále – vždyť v domě stále žijí příbuzní světoznámého čáslavského rodáka.

PAMATUJEME NA PAMÁTNÍKY?

Jenomže jsou tady i jiná místa, která na památku Miloše Formana poukazují již dlouhá léta. Jde o Kino Miloše Formana a prostranství před ním, které bychom s trochou fantazie mohli nazvat jakousi piazzettou Miloše Formana. Do tamní zádlažby byly před několika lety umístěny speciální dlažební kostky s názvy filmů z Formanovy dílny. Je to sice méně nápadné, ale nápadité a vkusné připomenutí stopy, kterou režisér na světě a hlavně v kinematografii zanechal. I sem by se mohli turisté chodit zajímavou hravou formou seznamovat s dílem Čáslaváka, který dobyl svět.

KRUŠNÁ CESTA K MÍSTU ÚCTY

Ke kinu se ale také musíme někudy dostat. Buď po rušné Jeníkovské ulici nebo příjemnou klidnou a bezpečnou procházkou kolem městských hradeb. Tady ale přichází rozčarování. I když se jedná o cestu v těsném kontaktu s historickým jádrem města, její stav tomu rozhodně neodpovídá, stejně jako úprava prostranství u kina, které by mohlo a z úcty k Miloši Formanovi také mělo být důstojným prostředím k připomenutí jeho památky, stejně jako nová busta. Jenže není. Cestou z kterékoliv strany potkáme nevzhledné hromady zahnívajícího roští, v keřích, které ještě žijí, opět bují kopřivy a bez, další keř již z valné části odumřel, přesto “zdobí” místo v rohu hradebního pásma a přímo u kina se z trávníku doplněného spadanými větvemi, které zde leží již opravdu dlouho, tyčí vzrostlá lebeda. Nejde ale o výšku trávníku, v němž kvete jitrocel, nejde o prostor pro včely nebo brouky…

STAVĚT NOVÉ NESTAČÍ

Jistě je dobře pamatovat na rodáky, stavět jim sochy, památníky, vzpomenout na ně při proměně parků. Stejně tak je ale potřeba pečovat o místa, která je připomínají už dávno. Jinak bude pohled turistů, které chceme do města přilákat a kteří by snad do těchto míst zavítali, na péči města o památku svých rodáků – jemně řečeno – rozporuplný.