Nnoviny

Opravdu je minulost už dávno za námi? A opravdu jsme se z ní natolik poučili, že už nedovolíme, aby se vrátila? Nebo svojí netečností sami umožňujeme, aby se bývalé praktiky postupně, pro mnohé nenápadně, vracely do společnosti? Hlavně abychom se neprobudili příliš pozdě. Své (nejen) o minulosti ví také Ing. Ruml.

MINULOST

Polovinu profesního života jsem prožil v totalitním režimu podle sovětského vzoru. I tehdy byla společnost nesmiřitelně rozdělena na dva tábory. Mlčící většina, která pochopila nemožnost změny, se uzavřela v soukromí a zanadávala si jen mezi blízkými, či v hospodě. Letargie a smíření se se skutečností režimu vyhovovala. “Angažovaní” , většinou příslušníci vládnoucí partaje, majitelé rudé legitimace, těžili z poměrů k vlastnímu prospěchu. Dobře placená zaměstnání, mnohdy bez potřebného vzdělání a kvalifikace, “nemehla” ve stranických výborech a sekretariátech, rozhodovala o osudech slušných. Ti co se odvážili veřejně nesouhlasit byli označeni za “nepřátele socialistického zřízení” a škůdce společnosti. Bylo jim znemožněno i opakovaně znemožňováno vykonávat povolání kdeko-li, kam sahaly známosti mocných, jejich dětem zabraňováno studovat, stali se rozhodnutím moci občany druhé kategorie, byli nuceni podstupovat ponižující pohovory na stranických sekretariátech a skládat přísahy věrnosti straně a lidu, vyhrožováno jim prací u lopat, či stíháním policií a soudy. Zažil jsem mnohé na vlastní kůži a vím o čem mluvím.

SOUČASNOST

Uplynulo přes třicet let od pádu totality. Žijeme v demokratickém zřízení, někdy však demokracie strádá a trpí.

Město Čáslav  –  V nedávné minulosti (dva roky) z úřadu odešla  nebo byla “odejita” celá řada i vynikajících úředníků. Víme proč. Je všeobecně znám případ pokusu vedení města o zabránění výkonu práce “odejitému” na pracovišti v jiném městě. Svědectví k této skutečnosti bylo předloženo i na jednání zastupitelů – starosta se veřejně distancuje!

Z čáslavské nemocnice odešel velký počet zdravotníků, lékařů a sester. Podali výpovědi, protože nemohli snášet nekompetentnost bývalého ředitele a současného vedení města. Chtěli pracovat jinde. Po městě se rozšířila informace – kdosi vydal zákaz jejich přijetí v okolních nemocnicích. Skutečnost nebo jen nepodložená fáma? Ukázalo se:  skandální skutečnost!!! Cituji hejtmanku Středočeského kraje, paní Peckovou, zvolenou za STAN (PirSTAN) : “Zákaz vydat nelze. Požádat ano. Zákaz to nebyl, ale pokyn nepřijímat skutečně zazněl.“ Paní Pecková je bývalou novinářkou, nevím zda investigativní, ale umím si představit jaká by byla její reakce, pokud by stejný výrok zazněl z úst její předchůdkyně! Pan radní pro zdravotnictví Pavlík, zvolený za ODS reagoval : “spíš žádost……… mající zabránit zhroucení péče o pacienty v Městské nemocnici Čáslav”.  Chci pouze podotknout – přání či žádost  vrchnosti   je podřízenými vždy považována za  rozkaz! Bylo tomu tak v celé historii lidstva i za bolševika. Pouze stateční jedinci se dokázali vzepřít i když si uvědomovali nebezpečí pomsty ze strany oné vrchnosti!  Starost o zdravotní péči nebo jen pouhá pomsta?

V čem se přiznání paní Peckové, ve vší úctě, liší od praktik minulého režimu? Nepochybuji o  jejím demokratickém smýšlení a přesvědčení. Veřejná omluva těm, kterým bylo bráněno ve výkonu práce na jiném pracovišti, by byla minimem u vysoce postavené osoby hejtmanky kraje zvolené za nejdemokratičtější STAN (nyní kandidující v kolici s Piráty)!  Starosta Málek  (podporující PirSTAN) se jako obvykle distancuje a není to poprvé. On přeci neměl s věcí nic společného, ani nenašeptával. Veřejné distancování od prokazatelné skutečnosti je nutno považovat za veřejně pronesenou lež!

¨S přáním pevného zdraví a optimismu

ing. Josef Ruml