Nnoviny

Čáslav – Ve čtvrtek 14. října přijel do Čáslavi na besedu, pořádanou spolkem Formanova Čáslav, člen legislativní rady vlády ČR, pedagog pedagogické fakulty UK a také právník profesor JUDr. PhDr. Jan Wintr, Ph.D. , o jehož názory se opírá město při vedení sporů, týkajících se odpadů a zdejší skládky.

„Potkali jse se s panem profesorem poté, kdy jsem nabyl dojmu, že pozměňovací návrh poslanců Staňka a Zahradníka je protiústavní a že by neměl být schválen. Obrátil jsem se se svým názorem na pana profesora, on jej potvrdil a vypracoval i stanovisko, kde mnohem fundovaněji než já se k tomu vyjádřil S tímto stanoviskem jsme potom byli na jednání hospodářského výboru Sněmovny, ale bohužel to nakonec dopadlo tak, že Poslanecká sněmovna ten zákon schválila ve znění pozměňovacích návrhů. To ještě není konečné stádium,“ uvedl v začátku setkání starosta města a zároveň moderátor večera, JUDr. Vlastislav Málek.

ZÁKON MŮŽE VYVOLÁVAT NEROVNOST
„Já se věnuji především ústavnímu právu, takže nejsem velký znalec práva, týkajícího se životního prostředí a odpadů,“ zmínil na úvod svého vystoupení JUDr. Wintr. „Když jsme se poprvé s panem starostou bavili v březnu 2020, tak jsem se pokusil v tom problému nějak zorientovat. Skutečně jsem dospěl k názoru, že ten způsob, jakým se poslanci Zahradník a Staněk pokusili do úplně nového zákona o odpadech, včlenit přechodné ustanovení, které říká, že poplatky, které na základě rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje a některých soudů jsou povinny odpadové firmy platit, podle pozměňovacího názoru se zpětně od roku 2015 platit nemusí, vyvolává retroaktivní zásah do legitimního očekávání obce, že ten poplatek získá,“ uvedl s tím, že smyslem zákona je spíše regulovat odpadové hospodářství a chránit životní prostředí. Zároveň podle jeho názoru může nový zákon ve schválené podobě vyvolávat nerovnost mezi těmi, kdo to zaplatili a kdo nezaplatili. „Bohužel to i přes to stanovisko, které jsem tehdy vypracoval, to Poslanecká sněmovna schválila a přehlasovala i veto Senátu. Chovám ale celkem značnou důvěru k Ústavnímu soudu,“ konstatoval JUDr. Wintr.

JAK DLOUHO BUDE JEDNAT ÚSTAVNÍ SOUD?

Celá záležitost je nyní u Ústavního soudu, jehož jednání by se podle JUDr. Wintra nemuselo dlouho protahovat. Podobné případy jsou v řešení od tři čtvrti roku do tří let. Nejde podle něj ale o tak složité jednání, aby se muselo protahovat příliš dlouho.

VYJÁDŘENÍ RŮZNÝCH ORGÁNŮ
Podle starosty města jsou k dispozici stanoviska Senátu, Poslanecké sněmovny, ombudsmana a vlády. Sněmovna v něm popsala proceduru schvalování zákona, Senát se zachoval obdobně s tím, že skupina senátorů podala návrh a zároveň senátoři zákon vrátili Sněmovně k novému projednání. Také Senát ponechává rozhodnutí na Ústavním soudu. Vyjádření ombudsmana JUDr. Stanoslava Křečka je pak obsáhlé a razantní se zdůrazněnou protiústavností s doporučením zrušit daná ustanovení. Největším překvapením podle starosty města je doporučení na jejich zrušení také od vlády, respektive od ministryně spravedlnosti Marie Benešové.

LHŮTY VE SPRÁVNÍM ŘÍZENÍ
Na dotaz, co se stane, pokud Ústavní soud zákon nezruší, odpověděl starosta města, že “zde hraje roli to, že má i stát rozhodovat v určitých lhůtách. U soudu to samozřejmě lhůtami vázáno není, ve správním řízení ale jsou dané lhůty. Máme zkušenosti takové, že od doby, kdy ministerstvo zrušilo rozhodnutí krajskému úřadu a vrátilo jej k dalšímu jednání, uplynul rok. Během tohoto roku krajský úřad nerozhodl, což má vliv na běžící prekluzivní lhůtu. Musíme zvažovat, zda stát postupoval ve lhůtách, daných zákonem, zda tím nevznikla škoda a podobně.“

DALŠÍ ŘÍZENÍ – TENTORKÁT SE STÁTEM?

Pokud tedy podle něj došlo k prekluzi nečinností státu, může dojít na další řízení, tentokrát již ne s původci odpadu, ale přímo se státem. Podle JUDr. Wintra má Ústavní soud také možnost v případě, kdy by zákon zrušil, naznačit soudům například to, aby nepřihlíželi k prekluzivní době, protože je proti dobrým mravům v dané situaci.

POSTAVENÍ DLUŽNÍKŮ JE CHRÁNĚNO PREKLUZÍ

Zeptali jsme se také na názor JUDr. Wintra ohledně možných doměřování poplatků malým firmám nebo obcím a podobně, tedy těm, kteří na skládku vozili odpad a předpokládali, že zaplatili vše, co měli. „Postavení dlužníků je chráněno promlčením a prekluzí, čili zpětné doměřovaní poplatků není možné donekonečna,“ uvedl JUDr. Wintr. Zda tedy “zvítězí” názor, že Ústavní soud může doporučit nepřihlížet k prekluzivním lhůtám nebo zda právě tyto lhůty osvobodí stovky drobných původců odpadu od nutnosti zpětně doplácet poplatek, o němž neměli tušení, se dozvíme až na konci celého případu.

Prekluze (z latinského prae-clusio, uzavření) v soukromém právu znamená nejen zánik nároku z určitého subjektivního práva, ale i úplný zánik tohoto práva jako takového. (Zdroj: Wikipedie.cz)