Nová politická kultura? Lebky, píšťalky a urážky…
3. duben 2023 – jednání zastupitelů jaké naše město ještě... Více →
Generál František Moravec je zpět ve svém rodišti. Jaký byl jeho život?
Čáslav – V úterý 26. dubna před desátou hodinou přistál na chotusickém vojenském letišti vojenský speciál, který ze Spojených států amerických převezl urnu s ostatky generála Františka Moravce, čáslavského rodáka a významného aktéra jedné z nejdůležitějších událostí druhé světové války, atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha. Uložena byla téhož dne do kolumbária na čáslavském hřbitově za přítomnosti významných hostů i veřejnosti.
Střípky ze života generála Františka Moravce
František Moravec se narodil 23. července roku 1895 v Čáslavi, kde také prožil svoje dětství. Po čtyřech letech, strávených na zdejší obecné škole, nastoupil na zdejší reálné gymnázium, které v osmnácti letech také absolvoval, a jeho další kroky poté vedly na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde bylo jeho cílem studovat moderní filologii. Osud a historie však pro Františka Moravce připravily zcela jiný osud, než byla zamýšlená dráha jazykovědce…
První světová válka
Dějinné události, konkrétně první světová válka, zamíchaly kartami osudu mnoha tehdejších mužů i jejich rodin a nejinak tomu bylo v případě Františka Moravce, který byl okolnostmi donucen v roce 1915 narukovat. Tím byla také zahájena jeho pozdější vojenská kariéra. Po absolvování důstojnické školy záložních důstojníků jeho cesta vedla do Maďarska a poté do Haliče (kde již velel pěší četě). V Polsku se celá četa Františka Moravce dostala do ruského zajetí, tady ale tehdejší podporučík pobyl jen několik týdnů a již v květnu téhož roku se zapojil jako dobrovolník v hodnosti poručíka do bojů v Rumunsku, kde byl v září toho roku raněn.
Ani to jej ale neodradilo od cesty za dalšími cíli a po rekonvalescenci odešel se svou legií do Řecka – tentokrát již ve funkci velitele čety. Zde strávil přibližně půl roku, než byl převelen k 22. pěšímu pluku Československých legií do Francie – opět jako velitel čety. Následovalo absolutorium tříměsíční školy nižších velitelů pěchoty francouzské armády, aby se poté vrátil zpět k Československým legiím, v jejichž řadách se zúčastnil například známých bojů na italské Piavě.
Na skok zpět ve vlasti
Na konci první světové války, respektive po vzniku samostatného Československa, se František Moravec vrátil do vlasti, ale vlastně jen na okamžik. Vzápětí byl přibližně na půl roku vyslán na Slovensko, kde hořely boje s maďarskými revolucionáři. Po dalším návratu do nové republiky se již definitivně rozhodl pro vojenskou kariéru a životní cesta jej zavedla do Plzně, kde kromě nového profesního působiště našel i budoucí ženu. V manželství se později narodily dvě dcery.
Meziválečné období věnoval vzdělávání
V letech 1925 až 1928 studoval František Moravec na Vysoké vojenské škole v Praze a mimo to absolvoval také několik dalších odbornostních kurzů. Rok po ukončení svých vysokoškolských studií byl jmenován na pozici přednosty 2. zpravodajského oddělení zemského vojenského velitelství v Praze a o pět let později, tedy v roce 1934, pak nastoupil jako přednosta pátrací skupiny 2. oddělení pražského hlavního štábu.
V roce 1937 již jeho vojenská kariéra pokročila až k hodnosti plukovníka a zároveň se ujal funkce zástupce přednosti celého 2. oddělení, kde setrval až do samého začátku druhé světové války.
Druhá světová válka – důležitá mise
Od ledna 1939 vykonával František Moravec funkci prozatímního přednosty 2. oddělení, a to až do 14. března 1939, kdy spolu s nejbližšími spolupracovníky a nejdůležitějším zpravodajským materiálem odletěl do Velké Británie. Tady se později zapojil do činnosti tak zvaného druhého československého odboje a navázal spojení s Edvardem Benešem, s nímž byl nadále v denním spojení a zajišťoval komunikaci s vlastí.
V srpnu roku 1940 byl ustanoven přednostou zvláštní skupiny Ministerstva národní obrany (zpravodajské ústředny) a v červnu 1941, po určitých organizačních změnách, pak přednostou 2. odboru MNO. V té době byl jednou z nejvýznamnějších osobností čs. zahraničního odboje a jeho zpravodajské informace byly spojenci vysoce hodnoceny. Od září 1944 byl podnáčelníkem Štábu pro vybudování čs. branné moci a podnáčelníkem štábu Hlavního velitelství v Londýně. Dne 28. října 1944 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Do osvobozené vlasti se vrátil 5. června 1945.
“Neměl jsem osobních ambicí a též všechnu svoji práci jsem konal pro dobro věci, z čestných vlasteneckých pohnutek. Nicméně mimo moji vůli, bez mého přičinění a na škodu věci a v můj i osobní neprospěch začal význam mojí osobnosti vzrůstat. Příčina byla hlavně v tom, že v našich malých emigrantských poměrech nebylo dobře možné zachovat základní zpravodajskou zásadu: moji anonymitu. Moje jméno se stávalo zbytečně a škodlivě známým (přes používané krycí jméno) a nakonec každá zpráva, dobrá i zlá, příjemná i nepříjemná, byla automaticky slučována s mým jménem. K tomu pak přistupovala zejména v emigraci obvyklá osobní nevraživost, závist, soupeření o dobré místo, podezřívavost, které pak nakonec dostaly zcela neodůvodněné politické pozadí. To se pak vyhrotilo na konci války, kdy vítězství bylo vybojováno, nebezpečí zažehnáno a kdy veškerý zájem byl obrácen na věci vnitropolitické. Za všechnu svoji práci a práci mých spolupracovníků, kterou jsme konali podle svého nejlepšího svědomí a vědomí a která podle názoru našeho presidenta a jiných politických představitelů měla pro náš osvobozovací boj neobyčejný význam, nedostalo se nám žádného uznání ani vděku,” vzpomínal v poválečném období na minulé roky sám generál Moravec.
Ani poválečné období nebylo jednoduché
Po návratu z Anglie bylo proti Moravcovi zavedeno vyhledávací řízení pro podvracení z vojenské zrady, protože se nepostaral o likvidaci zpravodajského archivu v březnu 1939. Dne 15. 3. 1946 byl generál Moravec dokonce dán rozkazem ministra národní obrany Svobody na „dovolenou s čekaným“.
Prezident Beneš ale nakonec v únoru 1947 nařídil přerušit kárné řízení a vzít Moravce do činné služby, ovšem ten byl 1. prosince 1947 odsunut do funkce zatímního velitele 14. divize v Mladé Boleslavi. Ve funkci dlouho nepobyl. Patřil do první skupiny generálů, jejichž okamžité propuštění z armády požadovali komunisté. A tak František Moravec dostal 1. března 1948 „zdravotní dovolenou“.
Činnost v poúnorovém exilu
Již v březnu 1948 odešel přes hranici znovu do exilu. Dne 26. července 1948 mu byla dodatečně odňata hodnost a byl propuštěn z branné moci.
To byl také začátek jeho další práce, kdy pod patronací amerických zpravodajských služeb pracoval proti tehdejšímu komunistickému režimu v naší vlasti a několik měsíců působil dokonce v čele sloučených zpravodajských skupin v Německu, a to až do jejich zrušení koncem roku 1954. Poslední služba brigádního generála Františka Moravce byla pro americké ministerstvo obrany. Právě zde, ve Washingtonu, také 26. července roku 1966 ve věku 71 let zemřel.
Rehabilitace generála Františka Moravce
Po roce 1989, tedy mnoho let po smrti Františka Moravce, se jeho jméno, jehož pověst utrpěla v době nástupu komunistického režimu k moci, dočkalo rehabilitace. Tehdejší prezident republiky Václav Havel vrátil generálu Moravcovi jeho hodnost a vyznamenal jej řádem Milana Rastislava Štefánika III. třídy in memoriam. Jméno brigádního generála Františka Moravce nyní nese také 601. skupina speciálních sil AČR.
ZN, ctidoma.cz
26.04.2022 Zdeňka Nezbedová
3. duben 2023 – jednání zastupitelů jaké naše město ještě... Více →
Čáslavská nemocnice se pomalu den po dni vzpamatovává z kritického... Více →
Vážené zastupitelky, vážení zastupitelé, s obavami sleduji dění kolem čáslavské... Více →